Beznaděj v nás bije na poplach,
proč jsem kramle vzala, proč jsi plách´?
Na ulici víc je žebráků,
fasády leštěj novejm barákům…
Říkat se dneska prej všechno smí,
nezavřou tě, naopak, propustí…
Cítíš, jak ti křídla přistřihnou,
vidíš, jak se vši nový vylíhnou…
Hlavně, že je klid,
doprdele, až mě to děsí,
jak nikde nic,
vše je v pořádku…
Asi to má být,
fakt je skvělé, že žiju v kleci,
němí svědci
kopou do zadku
sami sebe.
Dudy a nebe
jsou tenhle svět
a svět můj snový,
kde pravdu lže,
kdo jen něco poví…
Mlčí sovy…
Moudrost utichla
a strach rozepjal křídla,
ctnost si povzdychla,
že nemá už co říkat….
A to mě děsně štve…
Právo sebrali,
ze svobody je kurva,
sytí žebrali,
zeď je, kde byla průrva…
A to mě srdce rve…
A to mě děsně štve…
A to mě srdce rve…
A to mě děsně štve…
A to mě děsně štve…
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
