Sněním o radosti se stává ze mě cvoK
Maceškám jen říkám život zlý jE
Ucouranou nocí svítí bledý knoT
Těch voskovic slabých zahnat zimU
Emocí vychladlých prudkým jedeM
Každému kdo spadl z výše nebeS
Nevím, ale tahle báseň je vskutku příliš vykonstruovánA
Určitě jí nepřísluší boD
Drží se moc křečovitě toho schématU
A přitom taková forma by být lehká a chutnat jako bonbóN
Thalina: Tahle forma je proti akrostichu hodně omezující a řekl bych, že na to omezení je to poetické dost. Ale každému se samozřejmě líbí něco jiného. Děkuji Ti za názor.
Asi tomu chybí určitá lehkost, zdá se mi to dost přizpůsobovaný formě, já vim že je tu ta forma jaksi stěžejní, nicméně by se mi to líbilo víc, kdyby to bylo, já nevim, prostě takový přirozenější. Ale zase je fakt, že já bych asi nic podobnýho stvořit nedokázala, tak nějak se nedokážu nechávat omezovat jakýmikoli mantinely...a tudíž si zasloužíš můj obdiv.
