Brabroučí cesta

Na cestě z prachu si štráduje brouk,
a jak je tak ve spěchu, se dozadu kouk,
neviděl nic, jen protáhlou cestu,
doufal, že v půlce je od města k městu.

Po chvíli nevěděl, no, nebyl si jist,
zda nechodí v kruhu, pár stejných míst,
země ho tlačila a nebe je vysoko,
křídla mu nedali a smál se jen naoko.

Takhle však nedojde ke svému štěstí,
i kdyby zahlédl v dálce předměstí,
na chvíli zastavil, přemýšlel ztuhle,
už mu to dochází, jinudy půjde.