díry do sýra trhliny do snů
díry do masa trhliny do slov
jako mokrá kytara
jako když pila řeže do oceli
oblékáme své tóny
stíny mrtvých tanečníků
poklad šicí stroj poleno
co ještě?
máme mnoho zpívá zmije
sestřičko Noci, máš křídla plná diamantů
schoulíš se v noci, opravdové
protkané kostmi zrezlými tyčemi
určené kostkami
noci jež doléhá na všechny páteře
noci čelisti hřebíku a háku
Poezii tohoto ražení moc neholduju, mně to připomíná choatické výšlehy surrealismu... Ale Jezdec vyzařuje takovou tvůrčí jistotu, že mě donutil svůj postoj přehodnotit.
