Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Projela kolem
na sobě neviditelnou podprsenku
aby byla vidět
a její tramvaj
vydala horký povzdech
jako ty když říkáš ne
pak spadla první kapka
a zněla
jako funébrmarš pomalu bubnovaný prsty na umakartový stůl
a další
už zněly jako miliony políčků za pozdní návrat se rtěnkou na tváři
a růží déšť
nemravní psi
k sobě nestydatě čichají
jako ženy k testeru
než si koupí parfém
a kamenní andělé
mají ve tváři výraz
jako když ti přinesu málo peněz
pamatuji se
když jsi mívala rty od červeného vína
i mého spermatu
a za okny vycházelo rudé slunce
jakoby někdo vyvěsil japonskou vlajku
na znamení divného míru
a nikdo neměřil čas
ani vzdálenosti mezi námi všemi
a všechno se zdálo být tak přirozené
že nebylo třeba přemýšlet
nad tím jestli zemřu
a město bude lehčí o dvacet jedna gramů mé duše
i kilogramy mých hříchů
Pro mě osobně trošku moc ukecané,
ale výborně ukecané -
prostě to plyne naprosto přirozeně...
Nebudu zbytečně kvákat něco o talentu etc.
Stačí, že tohle je můj šálek čaje :-)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
