Další z parodií, tentokrát je to milostná píseň, kterou si občas broukáme s Jiříkem před spaním... ;o)
Ivanko, dušinko
(Aničko, dušičko)
Jíra:
Ivanko, dušinko, kde jsi byla,
že jsi si brejličky zarosila?
Yfča:
V létě i na jaře
prší mi do tváře,
duša moja, duša moja.
Jíra:
A já jsem po tři dny v dešti kosil,
brejličky jsem si však nezarosil:
déšť po nich neskáče,
mám na nich stěrače,
duša moja, duša moja.
Yfča:
Jen na mne, Jiříčku, nebuď drzý,
sic s tebou zametu hodně brzy!
Až mě sex unaví,
dám ti jed do kávy,
duša moja, duša moja.
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
