Jezero se v paprscích zapadajícího slunce leskne jako zrcadlo.Na břehu sedí dvojice.Dívčina dlaň je položená na štíhlé ruce jejího tmavovlasého společníka. Dívka se usmívá a tichým hlasem něco vypráví. Když se k němu nakloní , dlouhé světlé vlasy pošimrají jeho mužný obličej a vůně heřmánku, zaplaví celé jeho nitro. Hovor naruší chlapcův otec, který se právě vyhoupl na břeh.
"Voda je na květen úplně báječná."
Oklepe se a vodní kapičky zasáhnou i sedící dvojici.Rozběhne se, odrazí a skočí. V mžiku se nad hladinou vynoří jeho stříbrem prokvetlá hlava.
"Jen zbabělec by dnes neskočil "a rychlými tempy se vzdaluje.
Dívka pohlédne k hladině, vstane a spíše pro sebe prohodí.
"Jak může být tak bezohledný," opře se do ortopedického vozíku společníka a rozjede se po upravené cestičce po břehu.
Michal nic neříká. Hlavou letí myšlenka za myšlenkou.
Maturitní večírek v loděnici. Kamarádi ,více přátelé na život a na smrt. Kolik závodů jsme společně zajeli. Kolik slz jsme potlačili při vítězství i prohrách. Stačil jediný skok a změnil mi celý život.
Půlnoc!
„Kluci, jde se koupat."
Snad to tušil. Moc se mu nechtělo. Smějící se holky na břehu. Jen zbabělec by neskočil. To místo u jezu znali a skákali tam mnohokrát. Ten kámen pod hladinou číhal právě na něj.
Opřel se do kol vozíku. Hlavu pootočil na svou hezkou společnici.
„On to tak nemyslel! Trochu se před tebou předváděl,"“snažil se vše zlehčit.
Přesto mu na duši zůstal bolestný šrám .
