Žila jedna krásná kočka,
u kocourů bude rvačka.
Micka je svádí - flirtuje,
jen pikle na kovoury kuje.
Stojí si v dáli - opodál,
sen o dokonalém kocourovi se jí zdál.
Neví ase, že sny jsou lživé,
nic v nich není pravé - živé.
Micce kočky závidí
a také ji nenávidí.
Všichni kocouři stojí o Mícu,
ona však chodí s nima jen z hecu.
Ona milá, hodná a tak dál,
kožíšek hedvábný má,
všem se o jejím mňoukání zdá.
Jednou ale dostala kopačky,
vysmály se jí všechny kočky.
Přestala o sebe dbát,
nikdo o ní, tím pádem nestál.
Zůstala sama - opuštěná,
je z toho celá zničená.
Zjistila, jak těžké je žít na ulici,
poznal novou kamarádku - kočku Alici.
Alice jí pomohla
a z bahna ji vyhnala.
Útěchy dodala,
zkušenosti své předala.
Kočka změnila svou povahu,
zjistila, jakou život má váhu.
Znovu začala o sebe pečovat
a kočky ji přestali linčovat.
Kromě gramatických chyb a překlepů (ase, kovoury, linčovat) bych vytkl zejména rýmy, stejně jako u básně sopka. Nevím, zda má cenu to říkat, pokud to sám/a necítíš, ale Čeština vyžaduje u rýmu v shodu samohlásek v posledních dvou slabikách (vyjímku tvoří jen jednoslabičná slova) Jinými slovy, kočka a rvačka se nám nerýmuje. Zkus psát anglicky, tam ti bude stačit jedna slabika. :-P
