Křížek pro tetu

 

Severák zalomcoval plechovou cedulí „Diagnostický ústav.“Chatrná okna se rozdrnčela v jeho nárazu.

             Měsíční paprsek proklouzl štěrbinou mezi závěsy. Pohltily ho havraní vlasy spícího chlapce pod oknem. Spáč se pohnul .

„Teto ,teto, tady jsem!“začal volat  rozespalým hláskem.

Nikdo neodpovídal. Jen několik spících se překulilo na druhý bok.

„Tady, teto, tady u okna! Asi se mi to zdálo,“ zašeptal a spustil nohy na chladnou podlahu . Opatrně přistoupil k oknu, oči upřel na zářivý úplněk ve škvíře mezi závěsy.

„Teto, chci domů! Chci k Denisce! Já se nechtěl prát, ..Já už budu hodný!!“

Na chodbě zazněly kroky. Skokem se vrátil pod deku a srdce mu div nevyskočilo z hrudi, jak se vyděsil.

Dveře se pootevřely. Světlý kužel z baterky sklouzl po postelích, zabloudil k oknu Vychovatel chvíli postál, zaposlouchal se do klidného oddechování spících a pak už jen tiše zaklaply dveře.

Chlapcovo rozdivočelé srdce se pomalu upokojilo. Naslouchal, ale pak si oddechl. Posadil se. Kolena přitáhl pod bradu. Zapomněl na spánek . Celou dětskou duší se zasnil.

„Teto, já už budu hodný! Už nikdy nezahodím učebnice! Už nebudu nadávat učitelce! Ona mi nevěřila, ale za ten zub si může Vašek sám! Nejsem zloděj a ten křížek jsem chtěl po tebe! Jednou jsem se tě ptal, proč ho nosíš na krku. Říkala jsi, že se modlíš za takový zlobivý kluky jako jsem já, aby byli hodní a měla je paní učitelka ráda. Hned jsem ti řekl, že jeden nemůže stačit.“

„Ferdíku, Ferdíku, ty jeden rošťáku, asi budeš mít pravdu. Ten jeden je opravdu málo. Na to tvoje zlobení by bylo potřeba alespoň dva , ale i to by asi nestačilo,“smála ses.

 Rozhodl  jsem se, že se poradím s Deniskou a křížek u nás v krámě koupíme.

„Ferdo, pomohu ti našetřit, ale žádný žvýkačky! Jinak by to trvalo moc dlouho,“rozhodla.

Žvýkačky jsem trochu omezil , ale mám je moc rád. Konečně jsem ušetřil. Deniska byla nemocná . Nemohl jsem se dočkat až se uzdraví a tak jsem šel do krámu sám.

Poprosil jsem prodavačku, aby mi nějaký křížek ukázala. Moc se jí nechtělo. Pak si dala říct. Položila jich několik na pult. Byly krásný a moc se třpytily. Vysypal jsem peníze na stůl.

„Neumíš počítat? Koukej mazat!“rozkřikla se na mne.

Chtěl jsem jí říc, že jsem víc nenašetřil, ale když se otočila , já rychle jeden sebral a začal jsem utíkat. Dohonila mě až ve škole.

„Ty jeden zloději zlodějská,“ cloumala se mnou.

„Patříš do polepšovny!“

Držela mě za límec a div mě neuškrtila. Učitelka otevřela dveře a já se té ženské vyškubl. Před školou na mne číhal Vašek.

„Tak, kam sis ho schoval?  Koukej ho navalit! Nebo ti zmaluju tu černou hubu!“

Skočil po mně a vytrhl mi tašku. Všechno z ní vysypal. Dostal jsem vztek. Začali jsme se rvát. Odnesl to jeho zub. Nemusel mi nadávat! Učitelka mi  nevěřila, že si začal Vašek a že ten křížek jsem při rvačce ztratil. Nikdo mi nevěřil. Jen Deniska a ty.

Odvezli mě do diagnosťáku. Chci domů! Do děcáku! Stýská se mi po pohádkách, které večer vyprávíš.

Už budu hodný. Teto, mělas pravdu, jeden nestačil!

Ferdík vysunul nohy zpod deky .Otevřel zásuvku u stolku a vytáhl obálku. Opatrně prozkoumal její obsah. Tichounce se blaženě rozesmál a jeho uplakaný obličejík se rozzářil.

„Teto,vyměnil jsem ho za kus dortu, který jsi mi přinesla k narozeninám. Gábor mi zítra napíše adresu a já ti ho hned pošlu. Už budu opravdu hodný a bude to stačit.“

Přitiskl obálku k srdci , sáhl do ní a docupital k oknu. Šťastný usedl pod okno. Teplý radiátor ho hřál do zad a oči se mu začaly klížit. Než usnul ještě několikrát zašeptal.

“ To už jistě musí stačit!“

Sevřená dlaň povolila. Na koberci vedle Ferdíka v paprscích měsíce se zatřpytil křížek pro

jeho milovanou tetu.