Odešel jsi

Odešel jsi. Ani sbohem jsem ti nestačila říct. Pořád jsem v srdci doufala,že se vrátíš domů. Tam na ten kopeček,ze kterého jsi sledoval svět. Tvá hůl zůstala smutně opřená o křeslo,kam si ji ty sám položil. Ach dědečku,už teď mi tolik chybíš! Tolik bych si přála,aby jsi se vrátil sem k nám. Bojoval jsi s tou nemocí do poslední chvíle. A já vím,že jsi se chtěl vrátit k nám. Ke svým vnoučatům,které za tebou tak moc rádi jezdili. A teď tady sedíme a před sebou vidíme tvou rakev. Ležíš v ní a neslyšíš svou oblíbenou písničku,nevidíš jak nám slzy stékají po tvářích a jak hluboce po tobě truchlíme. Nejvíc mě mrzí,že jsem neměla čas ti říct,jak moc tě mám ráda. Teď se s tím budu muset vyrovnat sama,ale vím,že už nikdy nebudu váhat! Je lepší to říct dřív než pozdě. Zbohem dědečku a dávej na nás ze shora pozor  a věř,že na tebe nikdy nezapomeneme. Pomalu mizíš kdesi v hloubi a hudba doznívá. Lidé přeji babičce upřímnou soustrast,ale ta je chudák zlomená. Neboj dám na ní pozor. Nedovolíme ji,aby se vzdala. Dáme ti na ni pozor. Nastal tvůj čas a ty jsi odešel. Musel jsi jít. Škoda jen,že tak brzy.