Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Příběh jedné zlobivé buňky. Tvořím jej rychle a on-line. Děkuji předem za literární i medicínské připomínky.
Uvnitř lidí děje se, co oči neuvidí:
Buňky tvoří tkáně a ty tkáně zase lidi
Nevím, kolik buněk čítá třeba stádo slonů,
ve mně prý však je jich víc než deset bilionů
Máme všichni krásná těla a jsme na ně pyšní
přitom houby víme třeba o slinivce břišní
Snad tam buňky sliní nebo tančí břišní tance...?
(Kašlu na to, dám si knedlík, zelí a kus kance)
Mnoho krve spatřil zbojník ze Sherewoodu – Robin
bylo mu však putna, jak se tvoří hemoglobin
Možná kdyby tušil, že dře buňka jako kůň
odhodil by luk i šípy v Nottinghamskou tůň
Ono není vůbec sranda luštit DNA
když zná buňka všehovšudy čtyři písmena
30 tisíc genů to je celkem dlouhé čtení
až to přečteš, teprv poznáš, co ke čtení není
ok čili, pamatuje si to dobře, jen neví co to je - ideální produkt našeho školství :)) no, jako, jsem na tom podobně, samozřejmě
ZU
2008-08-26 21:17:31
To tvoje U je uracil, ten patří k RNA, což je ribonukleová kyselina, zatímco DNA je deoxiribonukleová kyselina. Mají odlišnou funkci.
Vidíš tvoje vzpomínky z biologie nejsou tak špatné, protože většina lidí si vzpomene snáz na DNA a její
Nádhera - plyne to skvěle, má to pointu, je to i hlubší, než se to tváří - co se medicíny týče, pokud si vybavuju své chabé znalosti (ta čtyři písmena- vybavím si A, U, T - čtvrtý ne a ne si vzpomenout), ale myslím, že to sedí :-))