Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Autorku neznám, takže nevím,
jestli to s ní je hrozný až tak :-)
Dovolím si jenom poznamenat,
že znám spoustu sakramentsky dobrých básní,
kde vůbec nejde o to, aby čtenář pochopil, "o co jde".
V básni přece vůbec nemusí jít prvoplánově o popis,
o děj... ale o "něco" pod povrchem, co dokáže rozeznít
struny dobře utajených houslí... ale už dost.
Zkus tedy tento text přetvořit do textu písně,
třeba to bude to pravý ořechový...
Jak se říká: "Všecko jde udělat jednoduše, tak proč to neudělat složitě.." Respektive občas si pročítám básně jiných autorů a ani za mák je nechápu. Hold já se snažím o to, aby lidi pochopili, o co mi jde, co chci sdělit. Navíc z těch svých básní, podle někoho spíše jen tvářících se básní mohu klidně stvořit píseň, které snad porozumí více lidí, než básním, jejichž sdělení je dosti zakamuflované. Navíc jsem spíše líná prozaička, než básnířka, ale báseň je kratší, a proto zkouším psát básně. No snad to se mnou není až tak hrozný.