Pravá láska se nevytrácí - 1.Kapitola

1.Kapitola

Do pokoje vnikly první paprsky slunce. Andrea se líně protáhla. Vstala a přistoupila k oknu. Otevřela ho, zhluboka se nadechla. Cítila čerstvý vzduch,který ji proudil do plic a ze zahrady pod oknem se linula omamná vůně květin. Přistoupila se kříni. V tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vběhli její dva psi Robin a Missi. Rozeběhli se přímo ke své paničce a přitom šťastně vrtěli ocásky. Poklekla a oba pohladila. Rychle se převlékla do věcí,ve kterých každé ráno chodila běhat.

Sešla do kuchyně. „Ahoj mami.“ Pozdravila a otevřela ledničku. Po chvilce váháni vzala velkou mrkev. „Jdu běhat. Vezmu sebou Robina,jo?“ Oznámila své matce. Ta vzhlédla od snídaně,kterou chystala jejímu bratrovi. „Tak dobře. My si to tady s Missi užijeme,viď zlatíčko.“ Fenka jako by ji rozuměla, na znamení souhlasu dvakrát štěkla. „Nechceš ještě rohlík než půjdeš?“ Andy zaváhala. Nakonec neodolala. Posadila se ke stolu a čerstvý rohlík si namazala marmeládou. „A co jak se vede holkám?“ Nezapoměla se zeptat maminka. Andrea neurčitě pokrčila rameny. „Natálie s Šarlotou a Michalou lítají jen za klukama. Vůbec je nechápu.“ Svěřila se. „Víš, neříkám,že se mi kluci nelíbí,ale nebudu prostě pořád někoho uhánět,ne? Já bych se takhle nedokázala ponižovat.“ Byla do svého monologu tak ponořená,že si nevšimla úsměvu své matky. „A tobě se Patrik nelíbí?“ Andy nakrčila nos. „Myslíš Patrika Kosovýho? Tak to je ten nejlibovější frajer z týhle vesnice! Jsem na něj úplně alergická!“ Vyprskla nakvašeně. „Prý se mu líbíš.“ Útočila matka dál. Andrea se ošila. „Jestli těm svým siláckým řečem říká „balení“ tak to teda nevím. Nesnáším ho. A to jeho dolézání mě pěkně štve. Holky mi nevěří,že se mi nelíbí. Prý si jen honím triko!“ Její maminka to už nevydržela a rozesmála se. Teprve v tu chvíli si Andy uvědomila,že mluví právě s ní. Rychle se zvedla ze židle. „Tak já pádím.“

Missi zůstala uvelebená ve svém pelíšku. Robin chvilku váhal,ale když viděl,že jeho panička bere z věšáku jeho vodítko,tak si byl jistý. S nadšením ji následoval. Andy mu ho připla až před barákem. Podívala se na svého věrného kamaráda,který se nemohl dočkat až vyběhnout. „Robine, Robine,co mě to napadlo svěřovat se mámě!“ Posteskla si ještě jednou a vyrazili na svou obvyklou trasu.

Robin,bernský salašnický pes, potřeboval víc pohybu než jeho malá kamarádka Missi. Z té vyrostla pravá yorkšírská slečna. I přes velké výškové rozdíli se stali tihle dva psi nerozlučnými prátěli. Každé ráno chodila Andy s Robinem běhat a Kiki zůstavala doma.

yběhli směrem ke Kosti přes Prokopské údolí. Tak brzy ráno nebylo nikde vidět ani živáčka. Na trávě se ještě třpytily kapky rosy. Andrea pustila Robina z vodítka. Ten se rozeběhl po louce a dováděl jak malé štěně. Cítil spoustu nových pachů a chtěl jich prozkoumat co nejvíc.Andy se rozhlížela kolem. Milovala vůni lesa a klid,který v něm vládl.

Poprvé si uvědomila, jak nemilosrdně se blíži konec prázdnin. A potom zase zasedne již třetím rokem do lavice na střední škole. A zase bude poslouchat řeči o lásce. O tom citu,který touží tak poznat. Holky budou dotírat, zda i ona už našla toho pravého. Povzdechla si. Kéž by ho našla. Moc o tom nemluvila,ale byla stále ještě panna. Kdyby to věděli ostatní holky,tak by si z ní jen utahovali. Nechtěla,ale nic uspěchat. Čekala na toho pravého,který bohužel stále nepřícházel.
Holky se ji ptali, proč si něco nezačně s Patrikem,ale on se ji vůbec nelíbil. Dokonce se ho bála. Byl moc průderní a vůbec nevěděl, po čem holka touží. Nebyl to ten pravý pro lásku. Zajimal se jen sám o sebe. Byl nafoukaný,domýšlivý, bezohledný, sobecký a majetnický. Ale to holky nechtěli vidět. Stačilo jim,že je hezký! To Andy rozhodně nikdy stačit nebude. Jediný,kdo věděl o jejím trápení byla její kamarádka Lucka. Ta sice měla svého přítele již dva roky,ale chápala její pocity. Lucka byla jediná přítelkyně,kterou Andy měla. Svěřovala se ji se všemi problémy. Nikdy nezažila,aby ji Lucka odmítla pomoci. Dokonce ji i bránila ve škole před útoky ostatních holek. Ty se ji vysmívali hlavně kvůli tzv. „zastaralým názorům“.

Andy se vzpamatovala. Zapískala naučený signál. Robin ji v mžiku stál u nohou. Mile se na něj usmála a podrbala ho za ušima. Znovu se vydali na cestu. Dopřávali si vždy jen jednu krátkou přestávku. Andy poctivě běhala a sportovala. Měla díky tomu velice pěknou postavu. Když kluka neohromila její štíhlost a ohebnost. Okouzlili ho její černé vlasy a pohled barvy horké čokolády. Její úsměv zahřál samotné srdce. Andy si neuvědomala,jak moc je hezká. Všichni to vnímali až na jednoho, jejího bratra.

Domů se dostali kolem deváté hodiny. Dan, bratr Andy, pořád ještě spal. Nechápala ho. Ona byla ranní ptáče a nikdy nevydržela tak dlouho spát. Asi po půl hodině se začala nudit. Vyrazila tedy za Luckou,která jen tak mimochodem byla její sousedka.

Jakmile vstoupila na Lucčin pozemek,tak ji nadšeným štěkotem přivítal Kendy. Za chvíli se objevila i sama Lucka. „Tak co lenochu,jak je?“ Zeptala se Andy. Lucka jen mávla rukou. „Ale nějak se nudím. Martin přijede až večer a já nevím,do čeho bych píchla. Ještě začíná být nesnesitelný teplo,tak co podniknem?“ Chvilku si lámali hlava,ale nakonec to vymysleli. Vyjedou si na kolech! Udělají si delší trasu a na oběd se staví na Branžeži,kde se dá i koupat.

„Mami jedu s Luckou na Branžeš,jo.“ Křičela Andy už od dveří. Vběhla do pokoje. Vytáhla ze skříně batoh. Do něj hodila peněženku s osuškou. Převlékla se do plavek a přes ně si natáhla krátké kraťasy a tričko. Vlasy si vyčesala do týla. Rozmýšlala se,zda vzít i své miláčky. Nakonec se rozhodla, že je vezme. Vyndala si rychle kolo z garáže. Do poloprázdného batohu přihodila ještě pet-lahev s vodou. Robinovi připla vodítko a Missi posadila do košíku přidělaného na kole. Lucka vyšla zanedlouho po ní a vedla Kendyho.

Cesta jim ubíhala hrozně rychle. Nikam nepospíchali a udělali si několik přestávek. Na Branžeš dorazili v půl dvanácté. Pořádně jim vyhládlo,takže se ani nemuseli dohadovat a rovnou zastavili u restaurace. Posadili se na zahrádku. Robin s Kendym si poslušně lehli pod stůl. Jen Missi se uvelebila na další židli. Museli se jejímu chování smát. Servírka jim přinesla jídelní lístky a pro pejsky čerstou vodu. Moc dobře děvčata a jejich zvířata znala. Holky se najedli a přitom si povídali. Lucka zabrousila i na téma „kluci“. „Tak co pořád nic?“ Zeptala se Andy. Ta jen pokrčila rameny. „Ne. Nikdo mě tak nějak nevzal za srdce.“ Lucka se usmála. „Nic si z toho nedělej. Toho pravýho určitě najdeš. Hlavně nikam nepospíchej. Nejsem zrovna pro,aby jsi se hned na druhý schůzce s někým vyspala.“ Andy se ohradila. „No dovol! Jsem snad ty!“ Museli se smát. „To máš pravdu, já se s Martinem vyspala hned na druhým rande,ale naštěstí nám to vydrželo! Patřím k tý menšině,která má na chlapy štěstí.“ Andy posmutněla. „Víš, já už bych taky chtěla najít někoho normálního. Prostě obyčejnýho kluka,který by mě měl rád!“ Lucka objala Andy kolem ramen. „Nech toho. Jsou i horší věci. Ono to jednou přijde uvidíš. A pak si to budeš užívat.“

Zaplatili a odebrali se na pláž. Kola si nechala u restaurace. Rozložili si deku kousek od vody. Neváhali a hned vběhli do vody. Bylo hrozné teplo,potřebovali se schladit. Vydováděli se a pak si lehli na deku. Vzpomínali na společně zážitky a probírali možnou budoucnost.

Robin a Kendy se neomezeně pohybovali po pláži a ve vodě. Najednou Robin z vody vylezl a oklepal se přímo u Andrei. Ta se rozesmála a podívala se na Lucku. Myslí si,že jsme moc suchý. Pojď, půjdem do vody.“ Rozeběhla se a z hráze skočila ukázkovou šipku. Lucka nazahálela a následovala ji. Missi zůstala na břehu. Vodu neměla ráda. Radši se uvelebila na dece a pozorovala svou paničku. Andrea s Luckou si házeli talíři a Robin s Kendym je chytali.

Když se po hodině vrátili k dece,tak je čekalo nemilé překvapení. Missi na dece neležela. Andrea se bezmocně rozhlížela kolem sebe,ale nikde ji neviděla. Oba její psi prošli výcviky. Nemusela se tedy o ně bát,jelikož poslouchali na slovo. Ale Missi měla svou hlavu. Volali ji a pískali. Missi však nepřišla Andy se ji vydala hledat a Lucka čekala na dece,kdyby se náhodou vrátila. Postupně prohledávala celé okolí rybníka.

Nedalo ji to a šla se podívat i mezi chatky. A najednou ji uviděla. Seděla na jedné verandě a v klidu se cpala piškoty. U ní seděl nádherný kluk. Měl tmavé delší vlasy a vypracované tělo s dokonalým opálením. Andree se na první pohled líbil. Neřekla ani slovo, jen zapískala. Missi zvedla hlavu. Uviděla svou paničku a radostně se k ní rozeběhla. Andy přiklekla ke své milované fence. Ta ji vlétla do náruče a olízla ji tvář,jako by se ji omlouvala. Ten kluk ji pozoroval. Andy si toho všimal a přistoupila k němu. Usmála se a on ji úsměv oplatil. „Dík,že jsi se o ní staral. Měla jsem o ní hrozný strach.“ Díval se na ní nádhernýma černýma očima. Andrea se v ních utápěla. Zavrtěl hlavou. „ To je dobrý,je to skvělý pes. Dělal mi společnost.“ Domluvil a znovu se na ní usmál. Andrea se chystala k odchodu,ale nezapoměla se rozloučit. „Tak ahoj a ještě jednou dík.“ Neodpověděl,jen se za ní díval.