SOUBOJ TITÁNŮ Č.11 - HLASOVÁNÍ

Souboj Titánů !

Každý týden ve čtvrtek v 19:00 na Rádyju MLHA - http://mlha.mezera.org

Pravidla stručně: Vybereme a přečteme v Rádyju tři ukázky z textů publikovaných na mezera.org Poté bude následovat týdenní hlasování Vás všech o nejlepší z vybraných textů. (Vybrané ukázky budou zveřejněny) Následující čtvrtek odměníme vítěze, jeho dílo bude přečteno v éteru celé a navíc s komentářem zavedené osobnosti z literárního světa.

V minulém kole vyhrál Albireo a obdrží knižní dárek. Gratulujeme!

V 11. kole se utkají volné verše. Básně tentokrát vybrala redaktorka Fairiella.



sempull tampush

http://www.mezera.org/Dilo/alternative3-ID1724



tinka mokrinka

http://www.mezera.org/Dilo/EVY-ID2155


maricka


http://www.mezera.org/Dilo/Na-samote-u-nitra-ID1621




Vítězem se stal sempull tampush a obdrží knižní dárek. Gratulujeme!

Komentář básníka P.J. Hejátka k vítězné básni alternative3:

Dostal jsem k posouzení jeden prchavý prolog. No, upřímně jsem byl zvědavý oč půjde, protože básníci píšící na Mezeru. org jsou povětšinou začátečníci a tak jsem nečekal nic závažného. O to větší bylo mé překvapení. Skladba verše/neverše je tvořena jakýmisi filozofickými antitezemi(trochu muž/trochu žena, úzkostí-strachů-póz) a celá báseň ač na první přečtení zdánlivě jednoduchá, vyznívá velmi pozitivně a příjemně. Líbí se mně též používání divnopisu/tedy novotvarů(jež sám používám) ala „měsíčnět“, nebo málo používaná básnická výraziva jako např. „mokvající“. Tento autor(ať již píše jakkoli dlouho), je vyzrálým básníkem a myslím si, že kdyby vydal sbírku básní pod svým normálním pravým jménem – své čtenáře by zcela jistě našla. Poezie je to neklasická(což je jen dobře) – dýchá jakýmsi pocitem „za zápražím“ a ten je zde nenásilný, jakoby samozřejmý. Nikdo tak při jejím čtení nepřemýšlí nad samotným časem v němž je báseň stylizována. Na druhou stranu bych rád připomněl, že pokud by s podobnou poezií vydal/la celou knihu, mohlo by dojít k jednomu problému. A to sice vzhledem k málo naznačenému zájmennému tvaru by při nějakých 80 – 100 stranách mohlo dojít k tomu, že by se čtenář v samotné knize jaksi „ztratil“ a veškerý opus by tak vyšel tak nějak „doprázdna – monotónně“. I tak jde každopádně o poezii zdařilou a svým způsobem vpravdě vyjímečnou. V těchto několika kratičkých básních se autor(ani čtenář) neztratil a co je nejdůležitější – neztratil svoji osobitost. Ta je dnes vzácná... Opatruj si ji a neusni proto na vavřínech milý básníku/básnířko...!

Pavel J. Hejátko