Souboj Titánů !
Každý týden ve čtvrtek v 19:00 na Rádyju MLHA -
http://mlha.mezera.org
Pravidla stručně: Vybereme a přečteme v Rádyju tři ukázky z textů publikovaných na mezera.org Poté bude následovat týdenní hlasování Vás všech o nejlepší z vybraných textů. (Vybrané ukázky budou zveřejněny) Následující čtvrtek odměníme vítěze, jeho dílo bude přečteno v éteru celé a navíc s komentářem zavedené osobnosti z literárního světa.
V minulém kole vyhrála All a obdrží knižní dárek. Gratulujeme!
3.4.2008
byly nominovány tři básně:
Ultrainfernal:
http://www.mezera.org/Dilo/Patra-ID696
persona
http://www.mezera.org/Dilo/Kratce-ID2044
silence
http://www.mezera.org/Dilo/panenkam-ID694
Magično a surreálno tentokrát vybírala cerna_lovkyne (f kině).
Silence se nám dostal do Souboje Titánů již podruhé, leč neplačte, nežárlete, i na Vás se jednoho dne (čtvrtka) dostane. Naším cílem je postupně nabízet v Rádyju srovnání textů všech autorů mezery. Hlavní "výhrou" je jako vždy drsná kritika literární nebo kulturní osobnosti, ale také knižní dárek.
HLASOVÁNÍ UKONČENO.
Tento souboj vyhrál Silence! Gratulujeme!
Komentář básníka a spisovatele Petra Kukala básni od Silence - Panenkám:
Z vítězné básně jsem maličko rozpačitý, zejména kvůli její radikálně metatextové povaze. Sdělení, které nese (a to přirozeně nikoli jen věcné, ale také estetické) stojí a padá se znalostí iniciačního textu - Coelhova románu Veronika se rozhodla zemřít. Jen s touto znalostí můžeme vnímat konotace, které konkrétní verše mají a které teprve ozřejmují umělecký záměr autora.
Ne, že by se to v poezii zhusta nedělalo. Jenomže je něco jiného opřít se v básni o Hamleta nebo Fausta, jejichž znalost může autor u čtenářů právem předpokládat. V těchto případech už jde v podstatě více o archetypy než o literární postavy, takže předivo vazeb mezi výchozím a odvozeným textem je napínáno v daleko pevnějším rámu. Postavy děl brazilského konjukturalisty po mém soudu tento archetypální status nemají. A soukromě si troufám odhadnout, že ho nebudou mít ani po čtyřech stech letech.
Pokud odmyslím spornou legitimitu metatextové povahy díla, zarazí mě nemotivované střídání jazykových rovin: od obecné češtiny (sepranýho krví…; skleněný váze…), až po hyperkorektní tvary („Cožpak to neslyšíš?“) . Poměrně rušivě na mě působilo i nadužívání vykřičníku, který právě svou velkou frekvencí ztrácí na účinnosti. Z celkem třinácti veršů básně jich vykřičníkem končí pět, přičemž čtyři z nich na sebe přímo navazují.
Naopak se mi líbí práce s rytmem básně, který je opakovaně rozrušován a znovu ustavován, což k němu strhává čtenářskou pozornost. Zejména v závěru básně je pak rytmus prvkem, který se aktivně podílí na gradaci textu a bezpečně jej vede k pointě.
Ocenění si zaslouží rovněž některé zdařilé obrazy (prošlým pocitem / v kapse revizora) a také fakt, že báseň není upovídaná – střídmý rozsah ji chrání před mnohomluvností.
Petr Kukal
