Sopka

Na pohled klidná a neškodná,
stojí si na ostrově samotná.
Netušíme, kolik síly se v ní ukrývá,
ba ani to jaké pocity mívá.

Když však probouzí se k životu,
nemyslí nikdo na žádnou dobrotu.
Každému jen o sebe jde,
na ostatních přec nesejde.
Jen jeden dobrák se snad najde,
který, ví že osudu nikdo neujde.

Magma uvnitř vře, ba přímo puká,
nevíme jaká v srdci sopka prožívá muka.

Přeplněná city vypění,
lidé, co dělat nevědí.
Láva řítí se dolů, dolů a jěště hloub,
lidé chodí se schovat do hor.

Náhle se sopka uklidní
a lidi zapomenou,
však až city jí opět vypění,
oni si zas vzpomenou
na nyní sopku nečinou