čtu znnovu a hlavní problém básně je opět prozaičnost (jak by řekl náš pan prezident; prozaická výstavba textu)
myslím, že Michelangelo, když začal malovat, zahodil všechny svoje znalosti se sochařství a začal jako malý dítě, jako by znova... zapomeň na postupy z prózy, zapomeň úplně na všechno, co umíš a vnímej jen slova, co kmitají vzduchem, pak to bude poezie... a dobrá, páč máš talent.
se omlouvám, že radim, skoro to pak vypadá, že k tomu mám kompetenci,... jen myslím, že tady rada může zabrat... (jinde jen rozebírám)
ja ti nevim... k obsahu sa radsej ani nevyjadrim, lebo pred rokom o takomto case cosi podobne mozno komusi vravela moja zena... no a v najblizsi pondelok uz ani nebudem moct povedat ze "moja zena" :-)
a dost ma potom stvalo, ze veci neriesila so mnou...
ne nepochopil já sem na okraji galaxie, sem poslední...
nepřišla sem na to jak říct že sem úplně na vedlejší koleji takhle to může a asi i vyzníva, že sem jen za těma věcma...
na rozíl ode mne je myšleno jako na rozdíl, že mne rád nemá absolutně...
no nic páč to asik jenom komplikuju
