Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Tmavé obrazy dýchají melancholií
jeviště
kůň a smrt
snad k sobě nepatří
postavy drcené prostorem
v obálce smutek skrytý
v rozplizlých linkách
stromy na schodištích kráčí
skrz oblouky slepých oken
v nichž ticho usedlo
v příšeří starých koutů
vzpomínám
tak ty bys zmazal vzpomínam? A mne se to tam právě na záver líbí....
tak ale pochopotelně sašu gr. máš radši než li mě.
:(
v obálce smutek skrytý - hezké moc, asi nejvíc z básne... jen - zese smutek? A co je s tou mou objednávkou na veselejší téma?
ale kdepak! to bys měl moc snadný, kdybys mechanicky dělal, co já ti nakukám, musíš se rozhodnout sám, jestli tam patří, já ti jen říkám, že to vnímám jako jakousi manýru, sloveso na závěr - to jedno slovo jako - sestupný utichající rytmus, završení. To je prostě hodně používané až to tím ztrácí důvěryhodnost. snad kdyby to byl třeba jiný slovní druhm, nebo něco hodně nečekaného. Ovšem jako vždy říkám jen své pocity. A neříkám, že do té básně máš zasahovat, možná musí být právě takto...
to jen pro příště :-)
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
