Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
Mám rozbroušený hlas když tiše šeptám v kostce domova
Jsou to pohádky pro nikoho co ulpěly v koutcích úst
Umlkávají coby zaschnutá pěna posledních polibků
Pohádky uřezaným uším aby se zapomněly neuslyšené
Pohádky Kde jsi Kdo jsi vyplakávané do rytmu
Je ticho
a jako by vzduchem napnuli provazy
o které hraju neozvučenou hlavou
Dva dny jsem nevyšel z domu
a ze stropu myšlenkové stalaktity
k večeru probodávají ještě nevyvětraný den
Počet (5)
2008-05-19 20:38:34
Ano, je to reakce na básnění, která dokáže nacpat jednu větu do 6 veršů. Zkouším to zas jinak.
Hodně prozaická báseň, ale to je právě ono! Vzpomínám si, jak mi jednou pozorovatel (esli znáte neviem) na písmákovi říkal, že poezie je pro prozaika ten nejlepšejší trénink :o) Mohlo by to fungovat i obráceně? ...nevím proč to sem tahám vlastně :o))
"Umlkávají coby zaschnutá pěna posledních polibků
Pohádky uřezaným uším aby se zapomněly neuslyšené
Pohádky Kde jsi Kdo jsi vyplakávané do rytmu "
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
