Krouží stín kolem mého bolavého srdce. Myšlenky rozútikají se a přitom se znovu skládají, aby vyvolávali tvůj obraz. Proč jsi vstoupil do mé cesty života? Čím si mě okouzlil? Snad tvůj úsměv odzbrojil mou duši? Nebo to byli tvé oči? Propálil si cestu do mého srdce? Když neusmíváš se, tak tmavne můj svět. Když usmíváš se, tak do mě se vkrade pocit štěstí a obavy zároveň.
Jsem zmatená. Jsem ztracená. To vše jen kvůli tobě! Mám nenávidět? Mám spílat odevzdaně? Ne. Ty netušíš, co moje srdce tiše šeptá. A též mou duši deptá. Říkám si, že osudem bys mi mohl být,ale teď tiše ti šeptám. "Jdi. Jdi si žít."
tento text má jedinú hodnotu a to je psychohygiena autorky... existujú obrovské množstvá podobných, takmer identických textov, ale nemajú vysokú literárnu hodnotu...
