za zavřenými víčky,
v rozechvěle rafinované, rozpačitě omamné čistotě noci,
vidíme všechno oranžově
ty posloucháš jenom klasiku a Beatles
zásadně nečteš detektivky
rád si prohlížíš lopuchy
třídíš odpad
hezky se směješ
a máš vlastní motorku
topíme se ve sklenici
třináctistupňových Svijan
a boty jsme už dávno vyzuli
protože země je tak
krásně
a svůdně
lepkavá
od rozlitého piva
…
čistě bílý ponožky mám pojednou od krve
jestli jsme v tom opojení nerozšlapali pár lahváčů po zemi
už taky otevři oči
a spolykej přemíru slin
udělala bych ti na snídani omeletu
ale tvrdíš, že bílek vypadá jak sopel
naše dvě minuty ticha za kocovinu a zeď Johna Lennona
je asi jako být tygrem
co je ve skutečnosti černý panter
alespoň už teď víme
že i múzy můžou mít plnou pusu aftů
Kniha poviedok autora Mária Polónyiho vznikla na jeho vlastný popud, pôvodne malo ísť totiž o originálny vianočný darček pre členov rodiny a blízkych priateľov.
