metamorfóza

Prolog:

Dávno jsem pochopil, že nevyhladím vrásky a n d ě l ů m.

m e t a m o r f ó z a

To vyklouzl déšť
jak závan croassantů,
každému drobek
do kapsy.

A snad to bylo tou vůní,
nebo lžící v břiše,
nikdo se nerozplakal.

Nikdo nepočal sklízet
květiny z parapetů,
polštáře si zachovaly
naducanou tvář.

Tam strach se měnil v udivení,
kde smutek zpíval tóny holubům.

No a v té sonátě
se jedna menší trýzeň,
pohledem do nebe,
stala jinovatkou.