urvaný květ lilie zašlápnutý v blátě
kolem mrholí rozmazaný svět
láska redukovaná na sex
věrnost jako neznámý pojem
černá hořkost rozumu
řazeni do škatulek
huba plná intelektuálních keců
u piva...
ticho skrylo ptáky
stín do propasti láká
a my
oblečeni sluncem
obuti větrem
proplouváme světem
nejsem blázen
CHCI JEN ŽÍT
Hned první verš je hodně popisný, strhává na sebe pozornost...- detailní záběr přírodního motivu, který se druhým veršem rozmazává doširoka...
ano střed je kontrastem...ale přeci jenom by to chtělo nějaké pojítko s předchozími verši...
pak už navazuje - kecy - ticho - takové příjemné uvolnění;)
pak pocity..."přírodní ochrany" - to se mi líbí...
a nakonec...potřeba žít...nenechat se otravovat zbytečnostmi, které jsou popsané v "tvrdém středu"...tomu rozumím...;)
dalo by se ještě pilovat...
ale řekla bych, že je to pěkná myšlenka...osobní pocit...pohled na svět...na tom nic špatného není;)
