|
|
 | Ještě bych dodal, že slovo "chcou" v básni mě opravdu ale opravdu děsně nadzvedává na židli :-) |
|
|
| Padlí andělé - ech, to je pro mě skutečně až moc profláklé sousloví. Někdo tomu říká klišé, já to slovo nemám rád,
jelikož mi připomíná kližku, a to je moc dobrý maso na guláš a ten já miluju :-)
Ale tak vcelku - báseň působí dojmem že to bylo napsaný na jeden zátah, což možná ubírá na prefíkanosti, ale zato podporuje autenticitu. Já to prostě autorovi věřím a rád jsem si početl :-) |
|
|
| Čteno cca třikrát :-) Hmm, i když jako celek jsem z toho poněkud rozpačitý, tak mnohé obraty, obrazy, pasáže jsou docela působivé. |
|
|
| Autorku neznám, takže nevím,
jestli to s ní je hrozný až tak :-)
Dovolím si jenom poznamenat,
že znám spoustu sakramentsky dobrých básní,
kde vůbec nejde o to, aby čtenář pochopil, "o co jde".
V básni přece vůbec nemusí jít prvoplánově o popis,
o děj... ale o "něco" pod povrchem, co dokáže rozeznít
struny dobře utajených houslí... ale už dost.
Zkus tedy tento text přetvořit do textu písně,
třeba to bude to pravý ořechový... |
|
|
| Mi to přijde jako vykřičení do tmy,
takové to až příliš klasické
"jsem tady, help me please, help me"
to, co jsem křičíval tak často, příliš často,
kdysi strašně dávno, naštěstí,
sám a sám, v průběhu pustých večerů,
kdy jsem upíjel přímo z flašky rum,
abych ubil běsy ve svý hlavě a zapil beznaděj...
Z tohoto pohledu je mi to blízké, až příliš blízké,
ale jako literární dílo to nemůžu hodnotit nijak zvlášť vysoko... |
|
|
| Typická haberovská housenka,
ale už jsem si nějak zvykl :-)
A za tvůj nezdolný životní optimismus
a za to jak sršíš pozitivní energií,
díky. Objevuju v tvým psaní krásu všedního dne,
a to mě pomáhá žít, díky!
|
|
|
| Četl jsem všechno, co jsi sem zatím vystavila - a až na Panenku se mi líbí vše. Pocity podobné jako Petr70 - výborný rytmus, přehledná stavba... možná je to místy naivní, nebo lépe řečeno až příliš průhledné, ale čte se to příjemně. Hodně zdaru a radosti ze života :-) |
|
|
| Pro mě osobně trošku moc ukecané,
ale výborně ukecané -
prostě to plyne naprosto přirozeně...
Nebudu zbytečně kvákat něco o talentu etc.
Stačí, že tohle je můj šálek čaje :-)
|
|
|
| Začátek je výborný, přímo famózní,
jak umíš vtáhnout člověka dovnitř, asi tak do půlky
pak se ten text - teda pro mě- trochu rozplizává
a ztrácím nit. Ale to nevadí, to je nejspíš můj problém.
Atmosféru umíš vykreslit moc dobře.
Moc dobrá báseň!
|
|
|
| Když máš tvůrčí krizi,
tak nepublikuj za každou cenu,
abys ukázala, že ještě žiješ :-)
Mám s podobným přístupem špatné osobní zkušenosti :-)
Tohle mě moc neoslovilo, přijde mi to jako zápis z deníku... příliš introvertní a zaměřené do sebe. |
|
|
| Tvoje poetika je sympaticky neokázalá,
nepatetická,
a přesto ne fádní.
Pro mě jsi opravdovej básník,
bez ohledu na to, jak jsou tvoje dílka
formálně a výrazově dokonalá či nikoliv.
Je to prostě tam a tomu se nedá naučit :-)
|
|
|
| Taková nekomplikovaná náladovka,
ale právě tady a teď se mi příjemně četla.
P.S. ... ten strom na fotce... je opravdu morušovník? Listy by mohly být, ale kůru si nepamatuju... |
|
|
| Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit,
dost často ty nejlepší věci vypadnou z člověka tak nějak
skoro jako by samy, jako že člověk je jenom prostředník,
jenom držák na propisku, že text jakoby žil vlastním životem a musel nějak ven :-)
Jinak, k textu mám výhrady, nemám moc rád příliš mnoho násilností proti přirozenému slovosledu,
ale je to určitě z tvých textů zde zveřejněných jeden z nejlepších. Líbí ! |
|
|
| Ale tak... správně smutně pijácká, to jo.
Taky bych druhou sloku klidně vypustil.
Dobré je to. |
|
|
| Rád bych tě potěšil, ale nemohu.
Text je psán nepochybně s nejlepšími úmysly,
ale myslím si, že jsi to neměla zveřejnit
jako umělecký text. Až na pár momentů totiž zůstává na úrovni osobního citového výlevu bez přesahu... ale co, chápu.
Co ale ještě musím vytknout, že v každém druhém řádku nějaký tvar bych, bys, by - na mě to působí dojem, že moc po sobě nečteš, co napíšeš. |
|
|
| Moc ke vnímání... nojo, když se tak na to dívám, jsou to vlastně dva volně spojené texty.
Miniatury obdivuju, ale neumím. Má to své důvody - jsem užvaněnej, neumím se vyjádřit zkratkou a stručně. A většina mých pokusů o básně jsou příběhy - mají jednoduchou stavbu vyprávění... protože jde vlastně o pokus prezentovat prózu jako poezii. Je to můj handicap, z něhož se pokouším vytěžit maximum přetavením do podoby autorského záměru ;-) |
|
|
| Nejdřív jsem si řekl, že je tam moc dvojek,
ale na druhé a třetí čtení už mi to nevadilo.
Snad jen ta odbočka v závorce,
to je až moc prudký šlápnutí na brzdu.
Jinak jo, líbilo. Má to správnou atmosféru,
šmrnc. |
|
|
| Ou, to je téma jak hrom.
Cítím to jako modlitbu,
což se obtížně kritizuje.
Abych nebyl za obrazoborce...
Hmm, ale zpracování je takové,
že - snad - nikoho neurazí.
Amen. Howgh. |
|
|
| Smutněnka... to mi strašně připomnělo Skácelovy smuténky... ale báseň bohužel nezaujala. Z té mi v hlavě utkvělo akorát poslední - Udělat krok dnes není v mojí moci. |
|
|
| A mě se zrovna obrat "slzná sůl" moc nelíbí :-)
No dobrá, proti gustu ničehož nic.
Jo, a číst naději je málo, musíš ji mít!
Jinak... emoce z toho pochopitelně srší,
ale ten závěr, ten je až příliš osobní, konkrétní a nepoetický... jakkoliv je to lidské a sympatické provolání.
Tím jsi to myslím celé trochu shodil do nějaké kategorie,
která by se mohla jmenovat vyznání nebo výkřik do tmy. |
|
|
